Tradice

Tradice dřevovýroby v Otradově sahá až do roku 1928 kdy mlýn s náhonem a hospodářské budovy zakoupili manželé Janouškovi a přebudovali na pilu. Katr byl poháněn nejdříve vodní turbínou, pro jejíž účely byl v horní části areálu zbudován rybníček. Jeho napouštění však bylo díky kapacitě náhonu časově náročné a brzdilo výrobu. Záhy je proto pohon katru nahrazen lokomobilou se systémem transmisí. Hlava výrobní komoditou jsou soustružené a lisované (pivovarské zátky) a také ručně vyráběné špejle – největší s průměrem 0,5 cm se používaly ke stavbě leteckých modelů.

gallery

Během prvních 60 let fungování dřevovýroby v Otradově nikdy neměla firma tolik zaměstnanců jako ve válečném období. Strategický říšský podnik díky manželům Janouškovým zachránil téměř 4 desítky totálně nasazených před odchodem do reichu.

Majitelé však byli v roce 1945 nespravedlivě stíhání a musejí doslova přes noc Otradov opustit. Byli dokonce souzení, nikoliv však uvězněni.

Po odchodu majitelů sami zaměstnanci hlídají majetek firmy před brakováním ruskými vojáky, kteří odnášejí zejména řezivo na stavbu bunkrů a ohrad pro koně. Za tuto službu pile jsou zaměstnanci novodobými partyzáni trestáni. Firmu postupně přebírají státní podniky LIRA proseč, Komunál Hlinsko, Krajský podnik Vysoké Mýto a konečně v roce 1960 OPOS Chrudim.

Končí výroba zátek a špejlí a v r. 1952 se začínají vyrábět vařečky, které jsou tak otradovským artiklem více než 60 let. Místní zaměstnanec p. Pešek vymýšlí technologii na výrobu dřevěných ramínek. Vynález, který patřil Otradovu je však záhy „ukraden“ a bez kompenzace i s technologií odstěhován. Dalšími produkty jsou hrábě a později pouze hrabiska, společně s násadami na košťata (do. r. 1985).

V šedesátých letech dosahuje produkce až 1 000 000 vařeček ročně.

V roce 1961 zahájena výstavba nové dílny a ve stejném roce zasáhla areál povodeň, která zaplnila základy nové stavby blátem

Rokem 1968 počíná úspěšná výroba dveří a to především pro chladírenské účely - dveře jsou vyváženy do světa (např. do Afriky) Druhou variantou jsou dveře protihlukové a tak Dřevovýroba Otradov kompletně vybavuje Národní divadlo.

Původní katr – nejprve poháněný vodní hřídelí s řemenicí, později parním strojem a elektřinou – měl na mále několikrát, ale zaměstnanci ho vždy uhájili. Ročně zde bylo z kulatiny pořezáno  400 m tvrdého bukového dřeva a  stejné množství dřeva měkkého. Silným argumentem byly až bezpečnostní důvody, dnes se lze již jen dohadovat zda oprávněné a tak byl katr v r. 1985 konečně odstraněn. Na svém místě tedy sloužil téměř 60 let.

Kromě válečného období má firma stabilně 20 – 25 zaměstnanců až do sametové revoluce.

Dřevovýroba Otradov byla privatizována v roce 1992.